„Už se jenom dvakrát vyspíš a budou Vánoce!“
Pokud je váš věk jednociferný (případně dvojciferný a začíná jedničkou) pravděpodobně se po vyslechnutí podobné věty zaradujete. Děti Vánoce milují! Těší se na dárky, vyhlížejí za okny Ježíška a užívají si rodinnou pohodu u společné večeře. Nikdo je brzo ráno nevyhání z postele, nemusí psát úkoly a mnohdy se ani převlékat z pyžama. Klidně beztrestně proválí den u pohádek a cukroví.
Děti se nestresují tím, že by mohly přibrat. Vždyť jde jen o pár dní v roce, ne? Kromě toho, když se poštěstí a napadne sníh, není potřeba se k bůhvíjak přemlouvat k pohybu, který by domácí povalečství vybalancoval. Stavění sněhuláka, koulování, bobování a procházky v křupavém sněhu, mrazivý vzduch na tváři a následný návrat do tepla domova k horkému čaji – co je víc?
Nejpozději někdy kolem pětadvacítky až třicítky se to u většiny z nás nějak záhadně obrátí a z adventního i vánočního období se stává období stresu.
Stresují nás dárky.
Stresují nás nákupy.
Stresují nás davy.
Stresuje nás úklid.
Stresuje nás pečení.
Stresuje nás utrácení.
Stresuje nás nestíhání.
Stresuje nás válení.
Stresuje nás přibírání.
I když to vypadá, že nás stresuje hromada různých věcí (a lidí), ve skutečnosti to tak není. Stresujeme se my. My sami prožíváme stres, to ostatní – úklid, davy, přibírání – jsou stresory, tedy to, co nám stres způsobuje. Záleží na nás, jestli si tyto stresory pustíme do života, případně, jak se s nimi vyrovnáme.
Chcete radu, co s tím? Mám jich pro vás hned 7. Všechny vychází ze zásad mindfulness neboli všímavosti.
1. Zpomalte, když všichni zrychlují.
Možná se vám tato rada zdá šílená. Jak zpomalit zrovna na konci roku, kdy je potřeba toho tolik stihnout v práci i mimo ni? To přece nejde! Já si myslím, že to jde. Dokonce mám tu drzost tvrdit, že když zpomalíte, stihnete toho víc. Drobná zastavení v průběhu dne zaberou jen chvilku, ale vaši pohodu a produktivitu ovlivní na dlouho. Zkuste třeba relaxační dýchání: Na chvíli si sedněte, lehněte nebo klidně zůstaňte stát - podle toho, jak vám to vyhovuje a jak situace dovolí. Položte si ruku na břicho, pro lepší procítění ještě zavřete oči. Ať už se kolem vás nebo ve vás odehrává cokoli, vnímejte jen svůj dech. Soustřeďte se na nádech, při kterém se břicho zvedá, a výdech, při kterém břicho klesá. Vnímejte, co se děje v břiše, v hrudníku i zbytku těla. Jaký je váš dech? Hluboký nebo mělký? Osvěžující nebo namáhavý? Je vám příjemnější nádech nebo výdech? Na otázky neexistuje správná odpověď, mají vás jen inspirovat, čeho si u svého dechu můžete všímat. Není cílem dech nějak ovlivňovat, stačí jej vnímat. Vše je v pořádku tak, jak to je. Jen s tím na chvíli buďte.
Pokud chcete jít ještě dál, zaměřte po dýchání svou pozornost na pocity v celém těle a také na emoce - opět jen pozorujte bez snahy je jakkoli hodnotit nebo měnit. Relaxační dýchání můžete praktikovat kdykoli a kdekoli - v práci, v dopravním prostředku, ve frontě… Ideálně i několikrát denně.
2. Vnímejte všemi smysly.
Vánoce mohou být plné zázraků i pro dospělé – stačí si to dovolit. Nemusíte věřit na kouzla, stačí se na svět dívat tak trochu dětskýma očima. A slyšet dětskýma ušima. A hmatat dětskýma ručkama… A tak dále. Zkrátka zapojte všechny smysly a vnímejte vánoční okamžiky, jako byste je všechny zažívali poprvé. Při zdobení stromečku si všimněte vůně jehličí. Zaposlouchejte se do zvuků křupajícího sněhu, kapek deště nebo vánoční hudby. Cukroví do sebe neládujte bezmyšlenkovitě, radši si dejte pár kousků, ale snězte je skutečně všímavě. Můžete to zkusit v duchu jedné z mindfulness technik: V originále jde o rozinkovou meditaci. Nejdříve si kousek cukroví vezměte do ruky a prohlédněte si jej ze všech stran. Vnímejte, jak je těžké (lehké), jakou má na omak strukturu, jestli je spíše měkké nebo tvrdé. Přivoňte a všímejte si všech jednotlivých aromat. Možná se vám na základě vůně vybaví nějaká vzpomínka. Poté do cukroví kousněte, uvědomte si zvuk křupnutí. Vnímejte prvotní chutě, pomalu kousejte a polkněte. Než si dáte další sousto, ještě nechte chuť v ústech chvíli doznívat. Uvidíte, že si takto cukroví mnohem lépe vychutnáte a nebudete mít takové nutkání dát si hned hromadu dalších. Techniku můžete vyzkoušet i s jakýmkoliv jiným pokrmem nebo nápojem. Podobnost s degustací není náhodná.
3. Říkejte ne.
Spousta lidí má ze spousty důvodů strach říkat “Ne.”. Může za tím být obava, abychom někoho nezklamali nebo strach, že o něco přijdeme (FOMO = fear of missing out). A tak se vrháme do věcí, které nám vůbec nedělají dobře. V období adventu a Vánoc to mohou být třeba půjčky na drahé dárky, nákupy z povinnosti pro vzdálené příbuzné, nadměrné pití na vánočním večírku, pečení deseti druhů cukroví, dlouhé nudné návštěvy a tak dále a tak dále. Vždy je dobré se sám sebe zeptat: Opravdu to chci? Jaký z toho asi pak budu mít pocit? Proč to dělám? Pokud něco děláme jen ze strachu nebo z povinnosti, téměř nikdy nám to neprospěje, ale téměř vždy nám to uškodí. Třeba ne hned, ale časem se to jistě projeví na naší psychice, životní energii, atmosféře ve vztazích, sebeúctě, finanční situaci nebo zdraví. Sami si odpovězte na otázku, zda je pro vás důležitější vše zvládnout a nikoho nezklamat nebo se cítit dobře.
4. Říkejte ano.
Tato zásada je zdánlivě v rozporu s tou předchozí - ale skutečně jen zdánlivě. Jsou situace, kdy je dobré říkat ne, a situace, kdy je dobré říkat ano. Měřítkem jste vy a váš pocit. Většinou se vyplácí říct ano novým věcem, které nás lákají, jen se je bojíme vyzkoušet. Stydíme se obléct do toho, co se nám skutečně líbí, protože je to moc barevné, moc třpytivé, moc výrazné. Prostě moc. Ale kdy jindy vyzkoušet něco extravagantnějšího než právě na Vánoce, v čase “trapných” svetrů se stromečky a sobíky zpopularizovaných Bridget Jonesovou? Totéž platí pro strach ze sjetí kopce na bobech, případně z jízdy na sněžném skútru - k podobným lehce adrenalinovým zážitkům trocha obav patří a bývá vyvážená obrovským přívalem radosti po jejich absolvování. A pocit, že jste překonali sami sebe, ten je k nezaplacení. Ano můžete říct také přátelům, kterým celý rok říkáte ne, nemám čas se potkat, mám moc práce. Užijte si společné chvíle s těmi, s kterými vám je dobře! A ano, kupte si i nějakou zdánlivou zbytečnost, která vám udělá radost!
5. Radujte se z maličkostí.
Tady se zase vracíme k dětem. Viděli jste někdy, jak si dokáží malé děti vyhrát s papírem nebo krabicí, ve které byl dárek zabalený? Jakou radost jim udělá, když začne sněžit? Jak se spontánně zasmějí vtipné drobnosti? Pokud kolem sebe máte nějaké děti, zkuste s nimi trávit o Vánocích více času a uvidíte, že vás svou radostí, spontánností a životem tady a teď rychle nakazí. Právě díky těmto vlastnostem si podle mě děti užívají Vánoce více než dospělí. Pokud děti nemáte (rádi), podobně může zapůsobit i trávení času s kočkou nebo se psem. Ne že bych chtěla děti přirovnávat k zvířátkům :-) Mají ale společné to, že se tak moc nestarají o včerejšek nebo zítřek, ale žijí dnes, v nepřetržitém režimu mindfulness.
Další tip, jak prožívat více radosti, je psaní deníku vděčnosti. Zkuste si každý večer zapsat tři věci, za které jste ten den vděční. Můžou to být zásadní věci nebo naprosté drobnosti, na tom nezáleží. Důležitá je pravidelnost a skutečně si zapisovat, to má mnohem větší efekt než si své radosti jen přeříkávat v duchu. Pokud s psaním deníku vděčnosti vytrváte, uvidíte, že brzy pocítíte změnu. Méně radostné stránky života zázračně nezmizí, ale najednou se na ně mnohem méně soustředíte a na povrch vyplyne, že máte tolik věcí, za které můžete být vděční! Dobrá káva, úsměv kolegyně, ochotný prodavač, teplá voda, přátelé a rodina... Není to o tom, jaký váš život skutečně je. Je to o tom, jak jej vnímáte. Sklenice může být poloprázdná (a pak jsme vzteklí, nešťastní...) nebo poloplná (pak máme radost a dobrou náladu).
6. Vnímejte své tělo.
Vhodným pomocníkem může být ono výše zmíněné relaxační dýchání, které vám pomůže naladit se na sebe a vnímání svých skutečných potřeb. Jak se cítí vaše tělo a co právě teď potřebuje? Opravdu je to další chod, nebo vám udělá dobře spíše procházka na čerstvém vzduchu? Vyžaduje vaše tělo ve vánočním volnu více aktivity nebo naopak konečně blažené nicnedělání? Každý to má jinak, záleží na typu vaší práce a celkovém psychickém i fyzickém vytížení za poslední měsíc. Poslouchejte sebe, ne druhé. Nevyčítejte si odpočinek a sváteční jídelníček (vždyť je to jen na pár dní!), ale ani se zbytečně nepřejídejte, pokud už máte dost. Zase to děláte jen a jen pro sebe - zejména, pokud se svou tělesnou konstitucí a stravovacími návyky už tak nejste spokojení, to by vám pak kila navíc jistě zpětně radost neudělala.
7. Buďte laskaví – k ostatním i sobě.
Vánoce jsou svátky klidu a míru. Proč si je kazit zbytečnými konflikty? Neznamená to, že si máte nechat všechno líbit. Vyplácí se jednat asertivně - vyjádřit své přání, ale současně respektovat (ne nutně vyplnit!) přání druhého. Pokud jste po zbytek roku hodně kritičtí, zkuste na Vánoce tak trochu přimhouřit oko. Nemějte přehnané nároky ani na sebe, ani na druhé. No a co, že nemáte dokonale umytá všechna okna? Prostě jste dali přednost odpočinku. No a co, že se váš blízký dárkem tak úplně netrefil? Snažil se vám udělat radost. Laskavost je jedna z důležitých zásad mindfulness. Vztahuje se také k tělesným pocitům, myšlenkám a emocem: Pocitů, myšlenek a emocí si všimněte, ale zkuste je nehodnotit, ty “negativní” si nevyčítat. Prostě tady jsou. Objevily se a zase zmizí. Není na nich nic špatného, naopak pro nás mohou být mnohdy důležitou zprávou.
Takže jak prožít kouzelné Vánoce? Tipy už máte, teď je to na vás.
Jaký si to uděláte, takový to máte!
Tak si to udělejte hezký :-)
Šťastné a veselé! Lucka
Comments